Lokality

Přírodní památka Bačov se nachází v prostorách opuštěného lomu poblíž silnice vedoucí od dvora Pastvisko (Sudický dvůr) směrem na Vísky (poblíž Bačova). Je významnou lokalitou nalezišť zkamenělin prvohorních obojživelníků (např. rod Discosauriscus) permokarbonských břidlicích Boskovické brázdy. Současně se jedná i o velmi významnou lokalitu s výskytem zajímavých druhů bylin. Vyhlášená byla v roce 1998 na ploše 3 ha.
Vlastní památka se nachází ve sníženině Malá Haná v nadmořské výšce 350 - 400 m nad mořem, která je geomorfologickým podcelkem Boskovické brázdy, v údolí bezejmenného pravostranného přítoku vodního toku Semič, přitékajícího od severu. Celý opuštěný lom je porostlý poměrně pestrým lesním porostem s druhovou skladbou blízkou přírodnímu stavu. Nalezneme zde přibližně 55 druhů bylin, trav a kapraďorostů.
Horniny, které se v této oblasti vyskytují, jsou staré přes 280 miliónů let a spadají do období známého jako perm. Perm je posledním obdobím v prvohorách. Prostředí vzniku hornin reprezentuje oblast říček, jezírek a bažin, které nyly vklíněné mezi horská úbočí. Říčky byly sporadicky zaplavovány přívaly dešťů v jinak suchém permu. Souš obývaly různé formy velkých plazů, o kterých ovšem v boskovické brázdě nemáme doklad. Vodní plochy a jejich břehy byly plné obojživelníků, jimž podle charakteru lebečních kostí říkáme krytolebci. Hlubší vody oživovaly hejna drobných ryb, jako jsou již vymřelí Acanthodi, nebo vzdálení příbuzní jeseterů z čeledi Parambypteridae. Dravci vod byli sladkovodní žraloci rodu Xenacanthus. Mezi drobnější živočichy patřili mlži či korýši. Okolní svahy kypěly hmyzem všech forem. Od obrovských vážek s rozpětím až 70 cm po titěrné formy létajícího hmyzu o velikosti do několika málo milimetrů. Rostliny náležející mezi přesličky, plavuně, kapradiny a nahosemenné dosahovaly úctyhodných stromových rozměrů.
Lomy táhnoucí se po úbočí kopce, který vede až k Vískám, jsou tichými svědky různorodé lidské činnosti již desítky, možná stovky let. Původním účelem lomů byla těžba kamene na stavbu hospodářských a obytných stavení v nejbližším okolí. Takto krásně odkryté výchozy permských uloženin ovšem neunikly pozorným očím profesora J. Augusty, který tudy chodil na vycházky z blízkých Boskovic. Již na počátku 20. let minulého století zde započal s terénními pracemi, které přinesly řadu nových poznatků o pravěkém životě. Několik let ztracených během 2.světové války dohnal Augusta a jeho žáci během krátké chvíle a nové nálezy doplnily naše poznatky. Ke konci minulého století výzkumy utichly a začala éra amatérských výzkumů, ale i daleko horšího komerčního drancování. To nakonec vedlo k tomu, že přičiněním Klubu českých turistů bylo naleziště v roce 1998 uznáno jako přírodní památka.

Nejvýznamnější lokalita severu Boskovické brázdy. Je známa již od 20. let minulého století. Profesor Josef Augusta zde nalezl otisky permských krytolebců (Discosauriscus), ryb a velké množství rostlin. Lokalita v malebném údolíčku je vyhlášena od roku 1987 přírodní památkou.

Jedno z nejstarších nalezišť permské fauny a flóry na Boskovicku. Po původní těžbě uhelné slojky zde bylo objeveno nejbohatší naleziště prvohorních švábů u nás. Nyní je zboněcké naleziště nejbohatší lokalitou na prvohorní šváby u nás.

Na východním svahu kopce Hradisko se nachází několik výchozů břidlic, které jsou velmi bohaté na fosilie. Při výzkumech zde byly objeveny nejen typické zkameněliny pro Boskovickou brázdu, ale i fosilie vzácnější např. fosilie permského pavoukovce.

Bývalý lom na pískovce a opuku je krajinnou dominantou jižní části Boskovicka. V druhohorních mělkomořských usazeninách se hojně vyskytují mlži a ostnokožci. Pro svoji polohu a přírodní podmínky je lom vyhledávaným výletištěm. Tuto lokalitu jsme sice zařadili mezi ostatní permské lokality boskovické brázdy, její usazeniny ale ve skutečnosti spadají do mladšího období druhohor!

Lokalita záhy po svém objevení přinesla velké množství fosilního hmyzu. Patří mezi deset nejdůležitějších lokalit s nálezy permského hmyzu na světě. Kromě hmyzu zde byly nalezeny pozůstatky permských obojživelníků a rostlin. Prozatím lokalita přinesla přes 120 zcela nových druhů permského hmyzu, např. konchostrak Lioestheria oboraensis. Tato lokalita patří mezi 10 nejdůležitějších lokalit s permským hmyzem na světě.

Rybičková skála je přírodní památka ev. č. 205 severovýchodně od města Oslavany, západně od obce Neslovice, na katastru vsi Padochov v okrese Brno-venkov. Oblast spravuje AOPK Havlíčkův Brod. Hlavním důvodem ochrany je významná paleontologická lokalita s nálezy svrchnopaleozoických (permských) zkamenělin, především ryb.
Přírodní památka byla vyhlášena 11. prosince 1980 na území o rozloze 0,0511 ha. Objekt je charakterizován poměrně rozsáhlým skalním defilé. Čtyřicet metrů dlouhá skála katastrálně spadá pod vesnici Padochov, část města Oslavany. Nadmořská výška se pohybuje od 305 do 320 m. Skála je součástí Boskovické brázdy, která je velmi významnou geologickou a paleontologickou lokalitou. V blízkosti Rybičkové skály se také nachází četná uhelná naleziště - Rosicko-oslavanská pánev.
Přírodní památka Rybičková skála je rozsáhlý skalní útvar na levém břehu Neslovického potoka, vzdálený 1 km od obce Neslovice. K lokalitě vede zeleně značená turistická cesta z Oslavan do Neslovic. Jde o bývalou lomovou stěnu, která je díky nalezeným otiskům prvohorních rostlin a ryb významnou paleontologickou lokalitou. V Padochově jsou také četná naleziště fytopaleontologických materiálů.
Rybičková skála je součástí Boskovické brázdy, která se řadí do mladšího paleozoika brázd a která patří do svrchního karbonu a permu, součásti pokryvných útvarů a postvariských magmatitů českého masivu. Jde o geoturistickou zajímavost (geotop). Stratigrafický patří lokalita do permu. Geologicky se tento jev nazývá jeskynní defilé.
Rybičková skála má přibližně 40 m na délku a 13 m na výšku. Je tvořena hlavně sedimentárními horninami padochovského souvrství, konkrétně nepravidelně se střídajícími jílovci, prachovci a pískovci, které jsou zeleno-šedé barvy. V těchto sedimentech se nachází tzv. pelokarbonátový obzor, což je výskyt šedonačernalých bitumenních prachových jílovců. Díky nálezům z 80. let 19. století, kdy byly v těchto jílovcích objeveny hojné zbytky ryb, dostala Rybičková skála svůj název.
Fauna: Paleontologicko-stratigrafické výzkumy dokazují výskyt paprskoploutvých ryb čeledi Aeduellidae (Neslovicella rzehaki Štamberg, 2007). Nalezeny zde byly šupiny a ploutevní trny pražraloků akantodů (Acanthodes gracilis) a hmyzí křídla řazené k rodu Blattinopsis cf. martynovae (Ivanov 2003, Zajíc - Štamberg 2004). Z flóry zde byla nalezena rostlinná řezanka a úlomky dřev, hojně se vyskytují vzácné kapradiny a korditové listy, většinou ve spodní poloze. Běžné kapradiny a přesličkovité rostliny jsou velmi vzácné. Lokalitu znal již Dionýz Štúr v roce 1860.
Přes Rybičkovou skálu vede zelená turistická značka z Neslovic do Padochova.
Flóra: Ve spodní poloze se zbytky ryb byly zjištěny vzácné kapradiny [Sphenopteris mathetii Zeiller, Pecopteris cf. arborescens (Schlotheim), P. cyathea (Schlotheim), P. polypodioides (Presl in Sternberg) Němejc, Remia pinnatifida (Gutbier) Knight] a pteridospermy [Odontopteris subcrenulata Rost, Neurocallipteris gallica (Zeiller) Cleal et Shute]. Kordaitové listy jsou hojné a jehličnany rozrůzněné, ale ne časté: Culmitzschia cf. angustifolia (Florin), C. parvifolia (Florin), C. speciosa (Florin), Otovicia hypnoides (Brongniart) Kerp et al., Walchia goeppertiana (Florin), W. piniformis Schlotheim ex Sternberg, a mnoho semen. Svrchní fosiliferní vrstva obsahuje flóru s dominancí pteridosperm a konifer. Přesličkovité rostliny a kapradiny jsou velmi vzácné: Metacalamostachys dumasii (Zeiller) Barthel, Pecopteris cf. arborescens (Schlotheim), P. polymorpha Brongniart, P. polypodioides (Presl in Sternberg) Němejc. Pteridospermy jsou diverzifikované: Odontopteris lingulata (Goeppert) Schimper, Neurodontopteris auriculata (Brongniart) Potonié, Neurocallipteris gallica (Zeiller) Cleal et Shute, N. cf. neuropteroides (Goeppert) Cleal, Shute et Zodrow a N. planchardii (Zeiller) Cleal, Shute et Zodrow, "kalipteridy": Autunia conferta (Sternberg) Kerp, Lodevia cf. nicklesii (Zeiller) Haubold et Kerp a Rhachiphyllum cf. subauriculata (Weiss) Kerp. Jehličnany jsou hojné: Culmitzschia cf. frondosa (Renault), C. parvifolia (Florin), C. laxifolia (Florin), Ernestiodendron filiciforme (Schlotheim) Florin, Walchia goeppertiana (Florin) a W. piniformis Schlotheim ex Sternberg. Dále bylo nalezeno mnoho semen a disky Peltaspermum sp. Sedimenty se ukládaly v deltovém prostředí, resp. v progradující vějířové deltě - fan delta (Šimůnek - Martínek 2009).

Lokalita se nachází v lese při silnici vedoucí z Horní Kalné na křižovatku s komunikací č.295 (Studenec-Horní Branná). Okolo budov ZD pokračujeme až k lesu. Vydáme se vlevo od silnice, podél lesa stoupáme do kopce, překonáme hřeben a sestupujeme ze svahu dolů. Cca v 1/3 svahu narazíme na skoro neznatelnou lesní pěšinku směřující doprava a ta nás už dovedek lokalitě. Jedná se o malý odval bývalého důlního díla situovaný v soukromém lese. Poměrně špatně se hledá. Na lokalitu občas dochází majitel lesa a kontroluje stav. Na haldě nacházíme černošedé prachovité vápnité jílovce a šedé tence vrstevnaté vápence, jílovce a rozpadavé pelosiderity s čočkami šedočerných silicitů. Na vrstevních plochách se vyskytují povlaky sekundárních minerálů mědi. Materiál je součástí kalenského obzoru prosečenského souvrství a reprezentuje jezerní sedimentaci spodního permu. Jezerní sedimentaci dokládají i nálezy rybích šupin i celých ryb.
Nálezy žraloků jsou blíže neurčitelné, odpovídají druhu Xenacanthus decheni. Zde nalezené taxony paprskoploutvých ryb revidoval ŠTAMBERG (1976, 1977), který uvádí druhy "Amblypterus" feistmanteli, "Amblypterus" kablikae, Paramblypterus zeidleri a Paramblypterus sp.